První výpal v nové peci aneb kdo nevykládal s kladivem, neví nic o keramice…

16. 9. 2012 | Žádné komentáře

Důležité momenty v životě keramika jsou, když se něco opravdu povede.

Když nějaký kus dostane opravdové posvěcení od ohně, tu poslední jiskru shůry. Člověku se pak až zatají dech a na  pár vteřin má pocit jakéhosi naplnění…

Jsou ale i okamžiky, neméně důležité, kdy se něco  úplně nepovede. A možná jsou to okamžiky ještě důležitější, protože nás mnohému učí… i když někdy se pak ani nechce jít dál.

Ale nezdar je to, co nás opravdu posouvá, to už mám několikrát vyzkoušené…

Byla by chyba nepodělit se i o takovou  zkušenost, proto přikládám pár fotek které hovoří za vše. Výpal této klenbovky o objemu cca 850l, z pěnošamotek, proběhl v srpnu tohoto roku a byl první. Samozřejmě tedy zkušební, nicméně se neočekávalo žádné drama. V podobné, menší peci na dřevo z pevných cihel jsem absolvovala přes 50 výpalů…

Do  nové pece se toho na můj vkus vešlo dost , rozhodně jsem ji optimálně, tzn. hodně naložila. Výpal trval 20 hodin, což mi přišlo celkem hodně, ale to by ještě nemuselo ukazovat na nějaký problém. Žároměrka na nejteplejším místě na 1350C padla a za hodinu padla i dole u komína na 1250C…

Pohled do pootevřené pece o pár dní později bych nikomu nepřála… Navíc to bylo těsně před odjezdem na dovolenou a to už nedoporučuji dělat vůbec. Člověk se jen těžko odstřihne od úvah, co bylo špatně, aniž mohl celou pec vyložit a zjistit problém, navíc když se v útrobách pece skrývaly plody 1,5 měsíce práce, ba i několik objednaných věcí…I tím malým průzorem bylo jasně vidět, že levá část vsázky pece se zbortila – úplně sesula směrem do topeniště..

Po návratu jsem již bez emocí rozebrala vchod do pece a zjistila příčinu zkázy. Stojky, které byly nařezané ze starých plátů, kterými jsem zakrývala menší pec to nevydržely a zbortily se. Příčinou byla vrstva popela, která na nich za ty roky ulpěla a teď se roztavila v jakousi žvýkačku, po které stojky ujely a vše se zřítilo ke stěně. První 3 patra nezbylo než vytlouci kladivem, z klenby jsem vyndala 6 členný  slepenec nádob – 2 džbány a kolem nich levitující 3 konvice s pohárkem na straně. Tohle kdyby člověk chtěl, tak nevyrobí…

Takže jsem sedla ke kruhu a začala dělat na další pec.. Nakonec jsem našla využití i pro ten slepenec.  Dám si ho na sloupek, jako vývěsní štít, aby bylo jasné, že tato keramika vzniká opravdu na hraně. Technologicky, ale leckdy i mých sil..

Ukázky  kusů z tohoto výpalu naleznete zde.

http://www.facebook.com/magdalena.brozova.7

Komentáře

Váš komentář





5 × tři =