o výrobě

keramika pálená dřevem

Dřevem pálená keramika je tak trochu protipólem keramiky pálené v elektrických pecích, kde většinou vznikají jednolité, barevně ploché povrchy. Při pálení dřevem se výrobek často zbarvuje nestejnoměrně a povrchy glazur působí mnohem živějším a bohatším dojmem i energií. Je to z důvodu přímého působení plamene, popela a hlavně odlišné atmosféry v peci – tzv. redukční. Jedná se o prostředí, ve kterém z důvodu absence volného kyslíku dochází k barevným změnám v glazurách i hlínách. Výpal dřevem dovoluje ovlivňovat celý proces pálení a tudíž i konečný vzhled glazur. Ovšem jen do určité míry. Výsledek není nikdy zaručen už jen proto, že do procesu vstupuje mnoho činitelů např. prostředí v peci, délka výpalu, naložení pece, druh i kvalita použitého dřeva, počasí.. Právě pestrost povrchů glazur a barev vykouzlených ohněm a redukční atmosférou v peci je důvod, proč řada keramiků opět využívá ke své tvorbě pece na dřevo, i když je celý proces nesrovnatelně pracnější a namáhavější. Každé otevírání pece po výpalu je tak malým překvapením, atˇjiž v dobrém, či horším slova smyslu. Je to zkrátka proces, který nezevšední a zaručuje tvořivý a aktivní přístup k vytváření keramiky.

technologický postup výroby

Cesta každého kusu keramiky začíná ručním vytáčením na hrnčířském kruhu. Používám řadu kameninových hmot na vysoký žár od fy Pávek, i vlastnoručně namíchané směsi hlín. Po částečném zatuhnutí se nádoby ze spodu obtáčí, tzn. doladˇuje se tvar a odstraňuje se přebytečná hlína z okolí dna, „soustruží“ se tvar víček, lepí se např. ucha, hubičky u konvic.V této fázi také probíhá plastické dekorování různými razítky.
Po úplném vyschnutí se výrobky pálí (přežahují) v elektrické peci na 1000 °C. Pak se opatřují glazurami, které si sama míchám ze základných keramických surovin. Jedná se především o glazury živcové a hlinité. Na závěr se pak výrobky podrobí zkoušce ohněm v peci na dřevo, na teplotu 1350 °C, což zaručuje jejich mechanickou odolnost a nepropustnost.

Tomu předchází pečlivé nakládání nádob do pece, podle druhu hlíny i glazury, aby každá zaujímala co nejoptimálnější místo. Během výpalu, kdy se topí smrkovým dřevem, který dává jasný a dlouhý plamen se křehké zboží mění na tvrdou, zvonivou kameninu. V závěru celodenního výpalu šlehá z komína nádherný plamenný meč, což je úžasná podívaná nejen pro pyromany!
Trvá to pak další 2 dny, než pec konečně zchladne a je možné s nedočkavostí nahlédnout dovnitř a zhodnotit plody své práce a úsilí.
Podrobnější popsání výpalu s fotografiemi naleznete v blogu o prvním  výpalu roku 2010: http://www.fler.cz/blog/vzpominka-na-prvni-jarni-vypal-roku-2010

Do jara roku 2012 jsem pálila v  malé peci z pevných šamotových cihel se zvratným plamenem o objemu 350 l. Taková pec je úžasná pro počáteční experimenty, její výhodou je rychlá možnost naplnění, zkoušek glazur, i rovnoměrné propálení celé vsázky pece při výpalu. Časem mi ale přestala stačit její kapacita a jelikož jsem se snažila prostor pece maximálně využít, tak výpal trval v průměru 14 hodin, což bylo na tak malou pec poměrně dost.

V květnu 2012 můj kolega, keramik Petr Novák dokončil stavbu mojí nové pece o objemu 900 l. Jedná se o klenbovou pec z pěnošamotových cihel. Něco málo o její stavbě si můžete přečíst zde.

Od roku 2013 se zabývám také solnou glazurou, což je jedna z nejstarších a zároveň nejkvalitnějších glazur vůbec. Vzniká při vysokých teplotách, kdy se do pece vhazuje sůl / Na Cl /, která reaguje se střepem za tvorby průhledné glazury. Barevných variací lze dosáhnout různými podklady a engobami.