Jsou 4:00 hod ráno, tma, pomalu zapaluji pár třísek před pecí. Otevírám tzv. „knihu mouder“, pecní knihu a ejhle, dnes je to 50-tý výpal! To skoro svádí k malému rozjímání…. A protože se mi chce ještě trochu spát, opírám hlavu o kolečko se dřevem a napůl s přivřenýma očima si dávám zpět tenhle film, jak zpívá klasik…

Vzpomínky skáčou jedna přes druhou na perné začátky bez jakýchkoliv zkušeností -mnohahodinové výpaly, vykládání s kladivem, roztavené pláty v peci, přívalová bouřka při které se nedopálilo, míchání glazur téměř bez surovin, glazovací a nakládací martirium.. Jak mě ta 350l pec přišla velká!
Tenkrát před pěti lety / a zdá se mi to jako deset /, jsem měla méně zkušeností a více energie.
Dneska je to naopak. Jenom nadšení pořád zůstává , a možná, že je svým způsobem ještě větší…!

Zvedám klesající hlavu a dívám se před sebe, naproti praskající malé peci, stojí její rozestavěná větší kamarádka. Už brzy nastane čas udělat krok dál a začít plnit větší a jiný prostor keramikou. A zase začnu prakticky od začátku…

Listuju „knihou mouder“, je plná nečitelných poznámek, vzkazů, mastných fleků od buřtů
a otisků pacek psů. Pěkně jsme ty zápisky vedli, je vidět, že jsme ty hodiny u pece rozhodně nepromarnili….

Děkuju všem kolegům, keramikům, za jejich otevřenost a vstřícnost, povzbuzení.
Těším se na společná setkání v tomto novém roce ohnivého draka!

Těšíme se na viděnou!

Dnes, nejen že nás práce čím dál tím víc těší, ale největší odměnou a potvrzením toho, že to funguje, je, že nám stále víc lidí z blízkého okolí chodí do dílny a objednávají si naší malovanou keramiku přímo na tělo. Tu talíř se znamením zvěrokruhu, korbel s jelenem pro strýčka nimroda, džbánek s kancem pro pana starostu, jídelní sadičku pro narozené děťátko.. Prostě tak jak to chodilo dříve – k narozeninám, výročím i svátku! Takže my si jaro naprosto užíváme a už se těšíme, co si u nás zase objednáte…! Těšíme se na Vás u nás v dílně, i na trzích a jarmarcích v roce 2012, kde nás zastihnete spolu, nejenom s malovanou keramikou, ale i s kameninou přímo z ohně. Co nevidět proběhnou první výpaly v peci na dřevo… Těšte se jako my! Malá ochutnávka na facebooku. Zde najdete i aktuality přímo z dílny při malování. Rády vás potkáme i na jarních trzích, kam se tradičně chystáme.. Aktuální nabídka nové keramiky na www.fler. cz/podbrdska-keramika/

Tuto výrobu zde zavedl jeho pradědeček  Josef David, který se vyučil v dílně u Šimůnků v blízkém Šlemíně, pak odešel do světa na zkušenou, prošel dílnami v několika okolních zemích a v některých se setkal s výrobou kameniny. Ta ho svými vlastnostmi natolik zaujala, že po návratu do Čech nastoupil do zaměstnání v dílně u Klausů v Břevnově  která byla jednou z  prvních, kde se u nás kamenina vyráběla. Zde byl zaměstnán deset let, posléze se osamostatnil a založil vlastní dílnu ve Štěchovicích. Po další tři generace se vyrábělo ve Štěchovicích kameninové nádobí, které se postupně rozvinulo především do  kobaltového květinového dekoru, jak ho známe dnes.

V původní hrnčírně ve Štěchovicích byla jedna kasselská pec o objemu 16m3 a druhá menší asi 10m3. Malá pec byla vybourána a odstraněna před 2. světovou válkou, v jejím prostoru vykopán a pod podlahou zřízen sklep na skladování hlíny a glazur a maličká muflová pec cca 50 litrů na vypalování nízkožárové barevné keramiky (teplota výpalu 950 až 1050°C). Zároveň byla provedena přístavba dílny (prodloužení o cca 10m) , nová fasáda, okna, střecha do dnešního rozsahu. Po druhé světové válce místo očekávaného dalšího rozvoje  přišel  únor 1948. Od roku 1950 byla na dílnu uvalena tzv. národní správa, chod dílny převzalo družstvo Jihotvar, později, od r. 1952 Ústředí uměleckých řemesel.  V roce 1955 byla původní kasselská pec vybourána a na jejím místě postavena nová cca 11m3, která stojí dodnes. V roce 1959 byla dílna definitivně znárodněna.

V rámci restituce byla dílna rodině Davidů vrácena v r. 1991. Následně ji provozoval  pan Václav David společně se svým synem Martinem až do roku 2007, kdy zde byla výroba ukončena a  přesunuta o dům dál, do suterénu jeho rodinného domu, kde si zřídil atelier a začal pálit v elektrické peci. Myšlenka na výpal ohněm byla jen otázkou času,  finančních možností, ale také definitivního rozhodnutí pro určitý způsob výpalu a typu pece. Po shlédnutí pecí různého typu v dílnách a atelierech mnoha kolegů uzrálo definitivní rozhodnutí. Před jednoduchostí stavby a efektivitou provozu dostala jednoznačnou přednost radost z práce pro vlastní potěšení. Výsledkem je klasická kasselská pec podle vlastního návrhu, z plných šamotových cihel , celkový objem 4m3 (užitečný prostor cca 3,2 m3).

Stavba pece byla dokončena v létě 2011,  první  výpal proběhl 17. 11. 2011, trval celkem 16 hodin a konečná teplota v peci byla v požadovaném rozsahu 1250(před komínem) až 1400°C(za topeništěm). Výpal proběhl bez jakýchkoli potíží, celková spotřeba paliva proti předpokládaným cca 7 až 8 m3 byla jen 5 m3. Přes okolní teplotu kolem pece (venku na dvorku postavené) jen těsně nad 0°C, se nesplnily obavy z příliš prudkého ochlazení po výpalu. Vybírat zboží bylo možno až pátý a šestý den. Měla jsem tu možnost, se během několikadenního vykládání pece přijet podívat a nakouknout do ještě vychládající pece…Nádhera…

Takže nám, kteří jsme milovali jeho ohněm okořeněné, mírně rozpité dekory svítá nová šance pořídit si něco nového do sbírky. Na keramických trzích v Berouně ho však již bohužel neuvidíme. Pan David je od minulého roku v důchodu, který si užívá tím, že tvoří. Nezbývá tedy, než si udělat výlet přímo k němu do Štěchovic, což je vždy velmi příjemné a inspirativní.

/Článek vznikl za značného přispění pana Václava Davida/

Více o historii štěchovické dílny u Davidů si můžete přečíst na : http://keramika-david.wz.cz/index.html

Další díl o keramickém putování slunnou Francií, jsem si záměrně nechala až na zimní období, alespoň se tím vzpomínáním trochu zahřejeme….

Opustili jsme tedy kaňon řeky Verdon a pokračovali dál,  k jiné řece, neméně malebné, k řece Ardéche. Již předem jsem věděla, že nedaleko se nachází keramické městečko St. Quentin de la Poterie, které jsem vždycky toužila navštívit. Dorazili jsme právě okolo poledního a neznalí místních mravů nám nedošlo, že do 15ti hodin mají všichni siestu.

Šťastní to lidé! Takže jsme se přesunuli jinam, do blízkého Uzés , užili si posezení pod platany v místní kavárně a poté se znovu vrátili do St. Quentinu.. Vedro kolem 30ti stupňů způsobilo, že větší část naší rodiny začala s mým výletem ztrácet trpělivost.

Já jsem však byla jako v ráji. Městečko malé a poklidné je plné dílniček a ateliérů s rozličnou keramikou, jen si vybrat.  Leckde se dá i nakouknout pod pokličku tvorby. Z 25 místních dílen, jsme takto  navštívili krámek paní Helene Raynal, která se věnuje  raku,  Jacquese Buffata, který pálí kameninu v plynové peci, či na závěr pana Davida Lagniera, který kromě pěkné kameniny pálené v elektrice má v obchůdku i sortiment  své kolegyně Armelle Barbero z ateliéru D´en Haut. Vyrábí keramiku se solnou glazurou, která mi naprosto učarovala, takže kupuji lahvičku na olej a vyptávám se keramika na pec a podobně.. Když zjistí, že jsem z České republiky, tak zavzpomíná na místní keramický festival v roce 2006,  kde byli hosty i keramici od nás.Tenkrát se tam vypravili  Pert Novák a Mirka Randová a zdá se, že tam zanechali nesmazatelné dojmy.

Další zastávka vede do místního keramického muzea, kde je k vidění rozsáhlá expozice středomořské užitkové keramiky / Španělsko, Francie, Maroko, Kréta, Turecko…/. od 18. století až do počátku 20. stol. a také, zrovna jako na objednávku, zde právě probíhá úžasná výstava prací keramiků tvořících v 80.tých letech v La Borne v pecích na dřevo, takže poskakuji a komanduji fotografa, aby hlavně všechno fotil.

Dokonce tu nabízejí ubytování – stáž pro keramiky z jiných zemí, příležitost se něco v místních dílnách přiučit a jednou ročně v červenci zde probíhá již zmíněný keramický festival Terralha – takže mladí a svobodní, máte možnost !

Výlet je u konce, návštěvu slané pece se mi již nepodařilo prosadit. Kluci si odtrpěli svoje a vědí proč. Zítra se sjíždí na kanoi řeka Ardéche, trasa dlouhá 25 km….. Proti čemuž já teď už nemůžu říct ani slovo…

Více o st. Quentin na : http://www.officeculturel.com/metiers-art/atelier.php

http://www.musee-poterie-mediterranee.com/

Nejen hlínou živ je keramik, přijde čas léta a světe div se, rodina chce vyrazit na dovolenou.

Tuším, že letos to opět nebude do Japonska….. Nevadí, ve Francii pod stanem je také hezky. Tak trochu problém je, že jsem zvyklá na svůj pracovní režim, tudíž se dlouho aklimatizuji někde jinde a pravidelně se po třech dnech dovolené začínám nudit. V tom momentě ale již rodina ví co se mnou – poskytne mi nějaký keramický zážitek. Buď v podobě návštěvy nějakého muzea, galerie a když je nejhůře nic jiného v dosahu, tak zastaví u cesty nebo potoka a nechají mě do pytlů nabrat, nějakou zajímavou zeminu, ze které pak doma plná dojmů z dovolené vyrábím vzpomínkovou glazuru.

Tentokráte nás dovolenkový vítr zavál ke kaňonu řeky Verdon, mezi dolomitové skály do malebného městečka Castellane. Právě, když jsem po pár dnech naší cesty začala tradičně kverulovat, padl můj zrak na vývěsku místního obchodu. Ejhle, keramika, dokonce kamenina! A po bližším ohledání dokonce pálená dřevem!  Kochala jsem se všemi možnými talíři a hrnci, živcové glazury, tenmoku, popelovky  i raku.. Když rodina viděla moje vytržení, dostala jsem dokonce povolení, koupit si nějaký ten keramický suvenýr. Při placení jsem se dala do řeči s prodávající slečnou, Jessicou Lesbros, která pomáhá s keramikou manželovi a maluje rostlinné dekory na část keramického sortimentu. Vyzvěděla jsem, že pec mají nedaleko odsud a že zítra prý zrovna pálí a jestli chceme, můžeme se zajet podívat!

A tak jsme se druhý den vydali podle plánku za městečko, stoupající úzkou serpentinou do hor, až cesta končila na malém parkovišti. Dál už jsme museli pěšky. Pár set metrů a přímo u silnice, stál malý domek a pec, radost pohledět. A dva přikládající keramici pan Louis Lesbros a jeho otec, inženýr právě se vypalující pece Francois Lesbros. Nádhera…

Dostalo se nám vřelého uvítání , prohlédli jsme si glazovnu v domečku a zevrubně i bafající pec, která byla konstruována zajímavým způsobem. Byla opatřena ventilátorem, který odpadní spaliny z pece vhání zpět, tudíž jejich kubíková pec se pálí  kratší dobu, cca 12 – 14 hodin na teplotu 1300C.  Pánové byli v dobrém rozmaru, ke kterému přispěl i náš dárek – vychlazené české pivo ( které si přece každý správný Čech veze s sebou v ledničce v autě) a ochotně nám zapozovali u pece.

Ještě v euforii jsem se dívala na výhled, jaký má Louis Lesbros od pece…. A už jsem se těšila domů, plná inspirace na výpal té svojí…

Vystřízlivěla jsem brzo. Druhý den mě čekal  rafting na řece Verdon…. Více fotek a informací o keramice Louise Lesbrose na jeho webu: http://www.poterielesbros.com/

Srdečně Vás zveme na prodejní vánoční výstavu do kavárny a galerie “ Modrý domeček“ v Řevnicích u Prahy.

Vernisáž  proběhne již tento pátek 9.12 od 18 hodin,  ale výstava potrvá až do 22.12. Otevírací doba : pondělí 12-18 hod, úterý až sobota 10-18 hod, neděle 10-17 hodin.

Kromě kameniny pálené ve dřevopeci uvidíte a budete moci zakoupit i malovanou „Podbrdskou keramiku“ a výrobky  dalších výtvarnic – šperky, pletnou modu, hedvábí a patchwork.

Těšíme se na Vás

Magda  Brožová a Ivana Švarcová

Pokud se vám něco líbí napište nám, objednejte si dárky malované na zakázku, s rostlinnými, zvířecími dekory, s nápisy i věnováním. Přijeďte přímo k nám do dílny podívat se a nakoupit, vždyť Vánoce jsou za dveřmi….

Nebo se uvídíme o víkendech na vánočních trzích v okolí Prahy, přesné termíny: zde

A poslouchejte ČR2 Odpoledne s dvojkou – dobře se při ní pracuje ….

Akce probíhá z větší části venku v zahradě, s možností ohřát se v dílně či u venkovního ohýnku, kde bude i možnost upéci si nějaký ten buřtík…. 

Tak už jen zbývá přát nám krásné podzimní počasí, jako loni.

Těšíme se na Vás!

O loňském dni otevřených dveří si můžete přečíst zde.